Menší životní úvaha...

Ahoj všem, moc ráda bych Vám napsala dnes nějaký pozitivní článek nebo recenzi, ale poslední dny jsou tak masakrózní, že nějak nemám ani myšlenky. Chtěla bych se z toho aspoň vypsat, ale bohužel nemůžu napsat, o co úplně jde...

Nevím, jak Vám, mně tento rok přijde nějaký podivný. Skoro každou chvílí stíhá někoho nějaká tragédie a ve světě to není lepší. Někdy si říkám, kam to všechno spěje?? Dnes, abyste se skoro báli jet i na dovolenou...

Ano, mám trochu depresivní myšlenky, ale když to vidím, každý den v práci, kde pracuji s lidmi, jak jsou lidi čím dál víc vyčuranější a já mám někdy chuť je prostě už poslat kamsi...ale nemůžu, protože oni by to hned použili proti mě. Někdy mě to tak psychicky ždíme, že si říkám, zda by nebylo lepší dělat v kravíně a mít čistou hlavu :-)...

Na druhou stranu se ale učím a snažím se být vděčná za všechno, i za to špatný, protože vím, že mě to pomaličku formuje a posiluje a já budu příště silnější a už si to nebudu tak brát...Teď zrovna je to období, kdy na jednu stranu je to strašné období, ale na druhou stranu se dějí i krásné věci, i když v současné době mě spíš válcují ty horší věci...Věřím a pevně doufám, že to všechno ustojím a bude zase dobře.

Každý den děkuji v duchu za mého úžasného synka, který mě každý den překvapuje a který je moje jistota, že na konci tunelu bude zas svítit sluníčko a pak také svému příteli, za to, že JE. Jsou pro mě všechno.

Vím, že teď není jednoduché období, ale vše se děje z nějakého důvodu, ale my to společně zvládneme.

Pamatujte na to, není nic důležitého než mít kolem sebe lidi, kteří Vás mají rádi a váží si Vás. Kdekdo si říká, že peníze jsou nejdůležitější, ale věřte mi, opravdu nejsou....


Omlouvám se všem, které jsem tímto článkem nudila, ale já měla potřebu to ze sebe dostat....
Mějte se krásně a užívejte léta a těším se příště už s další recenzí....






















Děkuji za přečtení a za každý Váš komentář, kterého si vážím

Trocha večerní poezie

Ahoj,

dnes jen tak v rychlosti, bohužel,vůbec nestíhám. Přijde mi,jakoby koše s prádlem byly nekonečné a že je to vlastně taková never ending story...takže místo toho,abych vám napsala nějaký článek o kosmetice, píšu vlastně takový miničláneček už z postele a ještě z mobilu. Omluvte tedy prosím chyby,můj chytrák mobil je někdy až příliš chytrý na můj vkus:-D.
Přála bych vám mě vidět,ležím totiž napasována mezi svým mužem života a dalším mužem,ne o nic míň důležitým, a to sice mým synem.
Nevím,kde se naučil a kdy si začal uvědomovat, že trávit noci v naší posteli je úplně nejvíc... Jistě nejsem sama, kdo to zažívá 0:).
Nyní si holomek oblíbil moji část postele,takže já jsem tu pěkně skříplá uprostřed a to pro mě,jakož to pro ženu kyprých tvarů není žádné eňo nuňo.
Každý den čekám,že mu třeba docvakne,že jeho postel je tzv. The Best,ale zatím to vypadá,že tam brzo vystrnadí mě samotnou,zapomněla jsem zmínit,že mladík slušně chrápe. Navíc je synem svého otce, tak řežou v noci stereo. Řeknu vám, je to neopakovatelný zážitek.
Mladík ještě rád mluví ze spaní,takže někdy v noci i zpívá a to doslova. :-)
Navíc, když si říkám,že nemůže být hůř,přijde naše další "dítě" a uloží se mi pěkně mezi nohy,takže jsem odkazana celou noc na polohu prkna:-D.
Když je nejhůře, uklidňuje mě vědomí faktu,že do 15 s námi snad spát nebude-myšleno na syna.

Dobrou noc všem a snad jsem vás moc nenudila. Jak to máte doma vy?