pondělí 16. února 2015

Trocha večerní poezie

Ahoj,
dnes jen tak v rychlosti, bohužel,vůbec nestíhám. Přijde mi,jakoby koše s prádlem byly nekonečné a že je to vlastně taková never ending story...takže místo toho,abych vám napsala nějaký článek o kosmetice, píšu vlastně takový miničláneček už z postele a ještě z mobilu. Omluvte tedy prosím chyby,můj chytrák mobil je někdy až příliš chytrý na můj vkus:-D.
Přála bych vám mě vidět,ležím totiž napasována mezi svým mužem života a dalším mužem,ne o nic míň důležitým, a to sice mým synem.
Nevím,kde se naučil a kdy si začal uvědomovat, že trávit noci v naší posteli je úplně nejvíc... Jistě nejsem sama, kdo to zažívá 0:).
Nyní si holomek oblíbil moji část postele,takže já jsem tu pěkně skříplá uprostřed a to pro mě,jakož to pro ženu kyprých tvarů není žádné eňo nuňo.
Každý den čekám,že mu třeba docvakne,že jeho postel je tzv. The Best,ale zatím to vypadá,že tam brzo vystrnadí mě samotnou,zapomněla jsem zmínit,že mladík slušně chrápe. Navíc je synem svého otce, tak řežou v noci stereo. Řeknu vám, je to neopakovatelný zážitek.
Mladík ještě rád mluví ze spaní,takže někdy v noci i zpívá a to doslova. :-)
Navíc, když si říkám,že nemůže být hůř,přijde naše další "dítě" a uloží se mi pěkně mezi nohy,takže jsem odkazana celou noc na polohu prkna:-D.
Když je nejhůře, uklidňuje mě vědomí faktu,že do 15 s námi snad spá
t nebude-myšleno na syna.
Dobrou noc všem a snad jsem vás moc nenudila. Jak to máte doma vy?

Žádné komentáře:

Okomentovat

Bloglovin

Verenis Leben

Beauty

Beauty

Prohledat tento blog

Blogger news